Tohle jse sice krátký, ale bonusový, další bude zítra, taky bonusová ale dlouhá, hezky pod stromeček. A eSBéčka, to že tady nebudete mi nevadí, chápu že přes Silvestra a Vánoce se vám nechce.
A také vyhlašuji soutěž, pokud se vám chce, zlepšit tuhle povídku nebo se vám zdá že mám na to abych jí psala málo fantazie, (což nemám) pošlete mi na email cermakova.kristyna@email.cz kus nějaké kapitoly.
Ten kdo ji napíše dostane dárek (welcomku, diplom apod.
"No tak, tohle přece vyhraješ," křičela jsem na mého milovaného koně.
Právě jsme jeli závody na které mě přihlásil Henry. Najednou jezdec přede mnou vykřikl a jeho kůň se svalil na zem. Pak jsem viděla mamku jak za mnou s Henrym utíkají. Jakoby se snažili něco naznačit. Vypadalo to jako by mě chtěl někdo zabít.
V tom mě Fell zchodil a zacukal sebou, pak sebou skácel na zem. Ležela jsem na zemi a slyšela sanitčino:
"Huu-uuuu,Huu-uuu"
Koukla jsem se a viděla jsem jak Henryho a mamku přejela sanitka. Vykřikla jsem a najednou jsem ucítila bodavou bolest v rameni. Slyšela jsem jak se mi lámou kosti v těle.
Podupali mě ostatní koně.
Pak jsem uslyšela ostrý smích.
Viděla jsem jak se mi lesknou na nebi hvězdičky.
A zas ten smích.
Chtěla jsem vykřiknout ale nic.
A pak.
Smích
Najednou se pod mnou trávník jakoby propadl a dopadla jsem na něco tvrdého.
)
